První zářijový víkend se v Praze setkali stipendistky a stipendisté Nadace Albatros. Bylo to poprvé, kdy se „nováčci“ pro akademický rok 2025/26 potkali se současnými členy naší komunity. Nechyběli ani alumni – tedy ti, kdo už naším stipendijním programem prošli a dnes mohou díky svým zkušenostem povzbudit ostatní. 

Setkání nebylo jen formální. Byla to směs energie, sdílení, nových podnětů a osobních příběhů. A především – připomenutí, že každá studentka a každý student vysoké školy občas potřebuje vědět, že na to není sám. 

Elevator pitch s autenticitou 

Úvodní program se odehrál ve Vrtbovské zahradě, kde čekala na stipendistky a stipendisty první výzva – minutový elevator pitch. Úkol zněl jasně: představit se, říct, co studují, čemu se věnují, co hledají a co sami nabízejí. 

Bylo zajímavé sledovat, jak se v krátkých vystoupeních objevovala různá témata – od vášně pro psychologii, právo nebo literaturu přes diplomacii až po touhu měnit svět kolem sebe. Výsledkem nebyla soutěž o nejlepší prezentaci, ale pestrá paleta příběhů a ambicí, která hned na úvod propojila skupinu. 

Strom, který propojuje 

Po „představení jednotlivců“ přišla na řadu kreativní aktivita „náš společný strom“. Studentky a studenti se rozdělili do dvou skupin a jejich úkolem bylo společně namalovat strom, do kterého zapisovali nebo kreslili hodnoty a myšlenky pro tři části: 

• Kořeny – odkud pocházíme: co je formovalo a jaké hodnoty je posilují. Objevovala se slova jako rodina, respekt, tradice, podpora, síla, ale i zkušenosti těžší, například diskriminace nebo křivda. 

• Kmen – co nás spojuje: sem patřily společné cíle a to, co skupinu drží pohromadě, např. solidarita, spolupráce, vzájemná motivace, otevřenost, důvěra. 

• Koruna – naše sny a cíle: zde studenti zachycovali své plány do budoucna a aspirace: kariéra, seberealizace, stabilita, změna, kreativita, růst. 

Obě skupiny se nakonec ujaly slova a představily, co jejich strom vyjadřuje – od kořenů až po korunu. Výsledek byl působivý. V každé části se odrážely osobní příběhy, ale dohromady tvořily obraz komunity, která stojí pevně na svých kořenech a společně míří vzhůru. 

Večeře s alumni 

Po odpoledním programu jsme vyrazili na společnou večeři, kam za námi dorazili i naši alumni. U jednoho stolu se potkaly různé generace stipendistek a stipendistů a v přátelské atmosféře jsme si povídali nejen o studiu a prvních pracovních zkušenostech, ale i o všedních studijních maličkostech.  

Burnout pod lupou 

Druhý den otevřel bývalý stipendista Robin Balog, absolvent psychologie z NYU in Prague. Na workshopu zaměřeném na akademický burnout se ukázalo, že tohle téma je velmi aktuální.  

Jak se vyrovnat s tlakem okolí? Co dělat, když rodina nechápe, proč je třeba sedět hodiny nad učením? A jak balancovat mezi loajalitou k domovu a vlastními ambicemi? 

Studentky a studenti sehráli krátké scénky ze situací, které sami zažívají – konflikty mezi školou a domácími povinnostmi, nepochopení blízkých, pocit vyčerpání. Rozproudila se živá debata o generační chudobě, nízkém sebevědomí i o tom, jak najít svou cestu v prostředí, které ne vždy rozumí. Všichni ocenili, že téma vyhoření s nimi otevřeně probíral Robin, jejich vrstevník, který dokázal trefně vycítit jejich pocity. 

Coffee talk s Martinem Kanalošem 

Pak přišlo na řadu setkání s Martinem Kanalošem, bývalým stipendistou, který nedávno dokončil magisterské studium dějin moderní evropské kultury na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. 

Martin vyprávěl o svých studiích, zahraničních stážích i krátkodobém pobytu na univerzitě v Oxfordu. Především ale sdílel, co mu pomáhalo hledat vlastní směr a udržet motivaci během náročných let na vysoké škole. 

Velká část povídání patřila také jeho nedávno vydané knize Já, Tran a všechno ostatní, kterou vydalo nakladatelství Kher. Příběh sleduje dospívání dvou kamarádů – polovičního Roma Dezidera a polovičního Vietnamce Trana – žijících na okraji společnosti. Stipendistkám a stipendistům ji Martin osobně věnoval a podepsal. 

Na závěr prozradil, že pracuje na další knize, tentokrát inspirované jeho zkušenostmi s modelingem. Setkání s Martinem bylo velmi motivující a máme radost z toho, že bylo vidět, že studium vysoké školy může otevřít cestu k osobním i tvůrčím projektům a podpořit odvahu jít vlastní cestou.   

Komunita, která drží pohromadě