Nadace Albatros spolu s dalšími nevládními organizacemi zaměřenými na vzdělávání a podporu sociálně znevýhodněných dětí a mladých lidí dlouhodobě usiluje o zlepšení podmínek pro udílení sociálních stipendií. Tato agenda se v probíhajícím legislativním procesu převádí ze zákona o vysokých školách pod zákon o dávce státní sociální pomoci. Na začátku února jsme vyzvali ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, aby podpořil úpravy podmínek pro udílení sociálních stipendií. Současné podmínky pro přiznání sociálních stipendií jsou ve VŠ zákoně nastaveny nevhodně. Čerpá je jen minimum studentů (400-600 ročně) z ekonomicky slabších rodin, čímž Česko přichází o cenné talenty a dlouhodobě ztrácí na ekonomickém potenciálu.

Nesprávně nastavené podmínky omezují přístup ke stipendiu 

Podle dnešních podmínek na stipendium nedosáhne například ani čtyřčlenná rodina, jejíž celý čistý příjem překročí 25 704 Kč. A to za situace, kdy měsíční náklady na studenta, studentku na vysoké škole činí 9 000 Kč – 14 000 Kč měsíčně. Důvodem je fakt, že je nadále používán koeficient 1,5 násobek životního minima jako hranice pro přiznání sociálního stipendia. 

Díky této nízké hranici, která je pevně stanovena a nemění se podle aktuálních potřeb, na sociální stipendium ročně dosáhne jen asi 400 až 600 studentů z celého Česka. „Příkladem je třiadvacetiletá studentka zdravotnického oboru Denisa. Ta bydlí s matkou samoživitelkou a mladší sestrou. Měsíční výplata její matky činí 15 000 Kč, což společně s příspěvkem na bydlení a přídavky na dítě jejich celkový příjem pouze těsně přesahuje hranici pro nárok na stipendium. Denisa tak na stipendium nedosáhne,“ vysvětluje Jindra Marešová, ředitelka Nadace Albatros.  

Nejnižší podíl studentů pobírajících stipendium v EU 

Podíl studentů v České republice pobírajících sociální stipendium je nižší než 1 %, což je nejnižší podíl v celé Evropské unii. „Zároveň patří Česká republika k zemím s nejnižším podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí v EU. To svědčí o tom, že přístup k vyššímu vzdělání je v Česku stále výrazně ovlivněn socioekonomickým zázemím studentů,“ upozorňuje Marešová.  

Požadovaná změna: Zvýšení koeficientu pro přiznání stipendia 

Požadujeme úpravu části novely zákona o dávce státní sociální pomoci, která převede podmínky pro udělování sociálních stipendií, a to formou změny výše koeficientu pro výpočet nároku na stipendium. Jako možná alternativa se jeví změna koeficientu z 1,5 na 3,4 násobek životního minima, což představuje i hranici pro nárok na přídavek na dítě v souladu se zákonem a sociální podpoře. Tento koeficient používá například i Univerzita Karlova jako hranici pro nárok na ubytovací stipendium.  

Na potřebu větší podpory studentek a studentů vysokých škol se sociálním znevýhodněním upozorňuje národní reprezentace studentů a studentek ze Studentské komory Rady vysokých škol, zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, ekonom Daniel Münich z Idea CERGE- EI či Daniel Prokop z PAQ Research. 

Proč je změna koeficientu důležitá? 

Změna pravidel pro udílení sociálních stipendií přinese řadu pozitivních dopadů pro studenty i pro stát: 

• Snížení neúspěšnosti studentů: Vysokoškolské vzdělání je klíčové pro budoucí úspěch na pracovním trhu. Pokud bude více studentů pokračovat ve studiu, sníží se riziko ekonomických ztrát, které vznikají, když studenti vysoké školy nedokončí. 

• Zvýšení příjmů pro státní rozpočet: Každý vysokoškolák přináší do veřejných financí výrazně vyšší částku než člověk bez vysokoškolského vzdělání. Investice do vysokoškolského vzdělání se tedy vyplatí. 

• Dostupnost vzdělání pro talentované studenty z chudších rodin: Změna koeficientu by umožnila více studentům ze sociálně znevýhodněného prostředí přístup k vysokému školství, čímž by se zvýšily jejich šance na úspěšné uplatnění na pracovním trhu. 

• Snížení nerovností: Kvalitní vzdělání by mělo být dostupné pro všechny mladé lidi, bez ohledu na jejich socioekonomické a rodinné zázemí. 

Dopady nesprávně nastavených podmínek pro stipendia 

Pokud zůstanou podmínky pro přidělování sociálních stipendií nezměněny, mohou mít vážné důsledky: 

• Ztráta talentů: Stát přichází o potenciál talentovaných mladých lidí, kteří by mohli přispět k jeho rozvoji. Děti ze socioekonomicky slabších rodin tak prakticky nemají šanci dosáhnout vysokoškolského vzdělání. 

• Zachování chudoby v rodinách: Děti z chudších rodin se často nedokážou vymanit z chudoby, což má negativní dopad na další generace. V budoucnu přichází stát o významné částky na daňových odvodech, které by jinak generovali úspěšní absolventi vysokých škol. 

• Vysoká míra předčasných odchodů ze vzdělávání: U studentů ze sociálně znevýhodněného prostředí je větší pravděpodobnost, že studium nezvládnou dokončit nebo ho opustí. V Česku zhruba dvě třetiny žáků ze sociálně vyloučených lokalit opustí vzdělávací systém předčasně. 

Změna je nezbytná pro budoucnost České republiky 

Nadace Albatros a nevládní organizace věří, že Ministerstvo práce a sociálních věcí zohlední tato fakta při finalizaci novely zákona. Úprava podmínek pro přidělování sociálních stipendií je klíčovým krokem, který pomůže nejen studentům, ale i celé společnosti, aby se zajistil lepší přístup k vzdělání a stejné šance pro všechny. 

Signatáři otevřeného dopisu ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi

Nadace Albatros  – od roku 2016 se věnuje podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí a mladých lidí v celé České republice. Každoročně ve vzdělávání podpoří více než 700 studentů středních a vysokých škol. Všichni dosáhli alespoň o stupeň vyššího vzdělání než jejich rodiče. Za dobu svého působení na stipendia nadace vydala již 60 milionů korun. 

Člověk v Tísni o.p.s. –  již téměř 10 let poskytuje Retrostipendia studentům ze sociálně znevýhodněného prostředí ke studiu na středních školách, a to jak v maturitních, tak nematuritních oborech. Retrostipendia brání předčasným odchodům sociálně znevýhodněných dětí ze vzdělávání.

Nadační fond Verda –  je nejstarší stipendijní fond pro romské studenty v Česku. Podporuje jejich studium na středních a vysokých školách, poskytuje kariérní poradenství a pomáhá překonávat studijní i sociální bariéry.

Romea o.p.s  – od roku 2016 poskytuje stipendia romským studentům středních, vyšších odborných a vysokých škol. Kromě finanční podpory nabízí také doučování, mentoring a vzdělávací aktivity. 

Platforma pro včasnou péči z.s. – sdružuje organizace z celé České republiky, které se zaměřují na včasnou péči – podporu dětí do 8 let a jejich rodin. Včasná péče výrazně ovlivňuje vzdělávací úspěchy dětí. Platforma má pozitivní dopad na více než 15 000 dětí a rodin. 

Society for All, z.s. – zaměřuje se na podporu inkluzivního vzdělávání, duševního zdraví a pomoc ohroženým dětem. Vytváří efektivní systémy pro začlenění znevýhodněných dětí do školního prostředí. Díky strategickým partnerstvím a osvětě má organizace široký dopad na školy a komunitní podporu. 

Studentská komora Rady vysokých škol – je národní reprezentací studentek a studentů vysokých škol v České republice. Prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy, a o rozvoj akademické samosprávy.

Aktualizace legislativního procesu k 2. 3. 2025

Doporučení Nadace Albatros a spolku Lobbio k hlasování ve 3. čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o dávce státní sociální pomoci (ST 800) a souvisejícímu tématu sociálních stipendií pro studenty vysokých škol.

Velmi doporučujeme podporu pozměňovacího návrhu, který rozšíří skupinu příjemců sociálních stipendií (nově dávka podpory pro studenty VŠ). Toto rozšíření podporuje řada neziskových organizací působících v oblasti soc. podpory, sociolog Daniel Prokop z PAQ Research, akademický ekonom Daniel Münich, IDEA – Cerge, za Studentskou komoru Rady VŠ Michal Farník nebo zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Ve 2. čtení bylo načteno několik pozměňovacích návrhů souvisejících s tématem sociálních stipendií.

PN, který rozšíří skupinu příjemců v nejvyšším rozsahu a je návrhem, který podporujeme a o jehož znění se dlouhodobě zasazujeme, je PN poslankyně Kláry Kocmanové SD 6136 (I1), který pracuje s koeficientem 3,4 životního minima. K tomuto PN garanční Výbor pro sociální politiku zaujal neutrální stanovisko.

Nebude-li v hlasování schválen tento PN (SD 6136 (I1.)), doporučujeme schválit PN poslance Jiřího Navrátila SD 6144 (F2) nebo SD 6146 (F4), které oba pracují s koeficientem 2,5 (PN F2 obsahuje i tzv. hlídačkovné pro studující matky, F4 obsahuje jenom sociální stipendia). K oběma PN zaujal Výbor pro sociální politiku i MPSV doporučující stanovisko.

Nebude-li v hlasování schválen ani tento PN (SD 6144 (F2) nebo SD 6146 (F4)), doporučujeme jako minimální možnou změnu schválit PN poslance Jiřího Navrátila SD 6142 (F1.) a SD 6145 (F3.), které oba pracují s koeficientem 2 (opět PN F1 obsahuje tzv. hlídačkovné a F3 jenom sociální stipendia). K oběma PN zaujal Výbor pro sociální politiku i MPSV doporučující stanovisko.

V případě, že bude schválen jen výborový PN A (tisk 800/2), bez dalších pozměňovacích návrhu, bude to znamenat, že sociální stipendia pro studenty VŠ zůstanou v aktuální podobě, kdy je pobírá jen přibližně 500 studentů a nepomáhají tak studentům ani státnímu rozpočtu. Tuto alternativu považujeme za zcela nedostatečnou.

Stále existuje naděje na rozumnou a funkční podobu sociálních stipendií.

Mediální pokrytí tématu podpory vysokoškolského studia: 

Dokument Bez peněz na vysokou nelez: Jak složité je v dnešní době vyřešit studentské bydlení, které je pro mnohé nezbytným předpokladem studia na vysoké škole? Studium na vysoké škole se stává luxusem, který si mohou dovolit jen ti movitější, nebo ti, kteří mají komfort bydliště u rodičů v dosahu univerzit. V dokumentu vedle studentů vystupují sociolog Daniel Prokop, poslankyně Klára Kocmanová a předseda Studentské komory Rady vysokých škol Michal Farník. 

V pořadu Život k nezaplacení v Českém rozhlase mluví o nutnosti posílení sociálních stipendií sociolog Daniel Prokop.

“Sociální stipendium by mělo být pro studující dostupnější,” říká předseda Studentské komory Rady vysokých škol Jakub Sláma v interview pro ČRo Radiožurnál. 

Jindra Marešová, ředitelka Nadace Albatros, stála u jejího zrodu a pomáhala ji budovat od základů. „Na začátku byl dosah nadace na desítky, stovky dětí a jejich rodin. A teď? Teď to jsou tisíce. Posunuli jsme se o celý řád.“ Přečtěte si rozhovor o vzniku nadace, jejím směřování, růstu a vizích do budoucna. Mezi ně patří i to, že Nadace Albatros chce čím dál víc přispívat k systémovým změnám ve vzdělávání.

 

Můžeš nám prozradit něco o sobě? Jak jsi se dostala k práci v Nadaci Albatros?
Měla jsem obrovské štěstí, že jsem jako ředitelka přicházela v okamžiku, kdy nadace vznikala. Zrovna se zapisovala do rejstříku. Měla jsem možnost být i u finálního designování, definování cílové skupiny, co vlastně nadace bude dělat a komu bude pomáhat. Hrozně ráda říkám, jak jsem se vůbec k Albatros Media dostala. Jako malá jsem jezdila na letní tábory, i pod hlavičkou Albatrosu. Můj strýc, který v Albatrosu tehdy pracoval, ty tábory vedl a organizoval, já jsem s ním měla skvělý vztah. Našla jsem si tam zásadní partu přátel a zároveň jsem získala či upevnila základní hodnoty, které mě provází po celý život. A obloukem jsem se pak dostala do Albatros Media a nadace. Myslím, že je to i kvůli tomu, že jsem zažila prostředí letních táborů, kde jsem se naučila chovat se odpovědně, a od té doby to mám v sobě zapsané.

Odkud přišla nabídka práce v nadaci?
Viděla jsem inzerát, že se hledá manažerka Nadace Albatros, o které se v té době nedalo nic najít. Zjistila jsem pak, že nadace ještě není, že neexistuje, že teprve začíná. Byla jsem sice na mateřské, ale věděla jsem, že tomuto tématu se chci věnovat. Navíc se to spojovalo s tím, čím jsem se zabývala na vysoké škole a tématem mojí diplomové práce a také dlouhodobému profesnímu zájmu, což je téma sociálně znevýhodněných dětí a jejich vzdělávání. Jsem vzděláním romistka, takže jsem se zaměřovala na romské děti a na příčiny jejich nižší úspěšnosti ve vzdělávacím systému. Ale chápala jsem celý kontext nerovností ve vzdělání a to, jak dopadají na všechny sociálně znevýhodněné děti, v což se zhmotnilo i samotné zaměření nadace.

Jak se za těch 8 let nadace změnila? Jakým vývojem si prošla?
Hodně jsme se toho naučili, i já jsem se hodně naučila. Přestože pro mě to téma bylo známé, byla pro mě výzva komplexní nadační práce. Dříve jsem sice pracovala pro velkou nadaci, ale tam jsem měla na starosti jedno téma.

Při startu nadace jsme věděli, co chceme. Věděli jsme, že chceme pomáhat dětem a mladým lidem, kteří mají trochu těžší cestu k dobrému vzdělání. Chtěli jsme, aby se neprohlubovala propast, která je mezi nimi a jejich vrstevníky. Věděli jsme, že se máme co učit a že potřebujeme silné partnery, kteří už ví, jak na to. Partnery, kterým to, co už dělají, pomůžeme dělat lépe. Společně jsme chtěli hledat další cesty. Za těch 8 let jsme do toho hodně pronikli a stali jsme se silným partnerem. Někým, kdo pomáhá to téma více rozvíjet, kdo propojuje důležité aktéry a také někým, kdo vidí do toho systému a iniciuje systémové změny. Čím dál víc jsme začali spolupracovat s novými, jinými partnery. Společně s dalšími nadacemi jsme založili Platformu pro včasnou péči, která sdružuje několik desítek organizací. Dnes sami vidíme, jak tento krok zvětšil dosah nadace.

V oblasti předškolního vzdělávání jsme dřív působili na několika místech – financovali jsme provoz zařízení, která jsou zaměřená na přípravu dětí z ubytoven či vyloučených lokalit na vstup do mateřské školy.

A zároveň je to Platforma, která už má nějakou sílu, takže můžeme působit jako partner pro vyjednávání třeba s ministerstvem školství atp. Téma včasné péče v krátkosti shrnuje vývoj, kterým jsme prošli. Od nadace, která k tomu přistoupila zodpovědně, s velkou pokorou a dala důvěru (a finanční podporu) těm, kteří už se v tom pohybovali, až po hráče, který je v tom tématu významný a výrazný, má svoje místo a který pomáhá propisovat dobré praxe do celého systému.

Na které projekty ráda vzpomínáš? Které projekty pro tebe byly stěžejní?
Jeden můj srdcový projekt si prošel takovým hezkým vývojem. Byli jsme přizvaní k tomu, abychom se stali jedním z donorů stipendijního projektu na podporu studia na vysokých školách, konkrétně přímo pro romské studenty. Ze začátku jsme byli pouze donoři, postupně jsme se stali majoritním donorem, protože nám to dávalo obrovský smysl. Mohli jsme podpořit finále velmi důležité cesty dětí, jejichž rodiče nemají třeba ani základní vzdělání. Jsme u fáze, která už hotovým lidem pomáhá vystudovat vysokou školu a získat při tom také praxi a zkušenosti, které pomohou při vstupu na pracovní trh.

Ten projekt se nám líbil tím, jak je komplexní. Nabízel stáže v hodně zajímavých firmách a institucích i podporu zajímavých mentorů a bylo vidět, jak za tu dobu studenti nesmírně dozrávají a jak se stávají příkladem pro ty ostatní. Nadace OSF, která projekt rozjela, hledala někoho, komu by to mohla předat a vybrala si nás. Projekt nyní běží kompletně u nás, kdy už to není jen něco, co z dálky financujeme, ale je tady přímo pod naší střechou. Můžeme být studentům blíž a lépe tak naslouchat tomu, co prožívají a co vlastně potřebují.

Už jsem také zmínila Platformu pro včasnou péči. Platforma vyjadřuje přerod od toho, že jsme samostatně mohli pomoct pár dětem a rodinám, až po to, že teď můžeme pomoct nejen dětem a rodinám, ale i těm, na které přímo nedosáhneme, protože myslíme na to, že chceme měnit systém.

S kolika kolegy v nadaci spolupracujete?
To je taky hezký vývoj, který dokládá, jak jsme se do toho postupně všichni dostávali. Začínali jsme na mém půl úvazku. Byla jsem tady ředitelkou nadace bez týmu.(smích) Je tedy nutno říct, že jsem měla obrovskou možnost využívat ochoty a know-how kolegů z Albatros Media, takže to nebylo jen na mně. Postupně se ten tým rozrůstal, nyní mám další dvě kolegyně. Denisa Maková je projektová koordinátorka a Vlasta Holéciová se stará o komunikaci a PR.

Co ještě dělá nadace mimo vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí a mladých lidí?
Jsme schopní reagovat na nastalé situace, jako byl třeba covid. Hned ze začátku jsme ukázali vstřícnost našim příjemcům. Chápali jsme, že je jiná situace a sdělili jsme jim, že nebudeme trvat na tom, aby splnili přesně to, co nám slíbili v projektových žádostech. Věděli jsme, že je potřeba změnit spoustu věcí, protože se změnil život.
Jako nadace fungujeme také jako most mezi firmou a terénem. Ve chvíli, kdy se vedení rozhodlo, že v covidu chce pomoct – darovat knížky, učebnice, tak jsme dali doporučení, kde by to našlo nejlepší využití. To jsme pomáhali realizovat.

Stejné je to i v případě války na Ukrajině. Protože máme přesah směrem do neziskového sektoru, který se snaží pomáhat, jak může, tak jsme pomoc, kterou se Albatros Media rozhodl poskytnout, mohli doručit tam, kam bylo potřeba. Vše jsme mohli dělat efektivně, nikdo si nemusel extra vyhledávat kontakty, které my máme k dispozici.

Má nadace nějakou vizi do budoucna?
Nechceme navyšovat počty lidí, kterým pomůžeme. To by bylo nezodpovědné. Každému partnerovi z řad neziskovek od začátku říkáme, že potřebujeme vidět, že kdybychom je z nějakého důvodu nemohli podpořit, tak že si poradí sami. Chceme, aby si získávali další zdroje financování. Podporujeme je v tom systémovém myšlení. Tzn., jak ty věci dělat tak, aby na ně nebyly potřeba další peníze ze soukromých zdrojů, ale postupně aktivizovat to, co se nabízí, co je na úrovni státu nebo regionu.

Důležité je sdílet tzv. best practices – nejlepší postupy. Abychom propojovali ty, kteří to dělají dobře, s těmi, kteří na to mají peníze, např. ze státního rozpočtu.

Můžeš uvést i nějaké nové konkrétní projekty?
Pokud mluvíme o systémovosti, jako příklad mohu uvést opět projekt podpory studia na VŠ pro romské studenty. Víme, že ČR má ve státním rozpočtu peníze na sociální stipendia pro studia na VŠ. Akorát je to špatně nastavené a na tu podporu dosáhne jen malé procento těch, kteří by ji potřebovali. Máme snahu, abychom využili tu naši dobrou zkušenost, kterou máme, k tomu, aby se zlepšila státní podpora VŠ studia pro sociálně znevýhodněné studenty.

Nadace se za těch 8 let posunula obrovský kus kupředu. Jak ses posunula ty a co ti ta práce přinesla?
Celou dobu se učím nové věci, což je určitě dobře. Velká výzva pro mě ze začátku byla vysvětlit kolegům z firmy, co nadace dělá a proč to dělá. Byla to pro mě velká novinka a ze začátku jsem cítila že se mi to úplně nedaří. Teď vidím, že už je to jinak. Kolegové vnímají nadaci jako součást firmy. Ví, co děláme. Průběžně nabízíme možnosti, jak by se mohli zapojit do naší činnosti a vždy se najde někdo, koho to zajímá. To mi přijde skvělé.

A co jsem se naučila osobně? Když jsem přišla po mateřské, tak mi nedělalo úplně dobře mluvit o tom, co nadace dělá, před větším množstvím lidí, třeba před kolegy z firmy, kterých je obrovská spousta. Bylo ale třeba využívat těch příležitostí, které generální ředitel pan Kadlec nabízel – protože, jak už jsem zmínila, nadace byla nová a bylo důležité ji s firmou spojovat. Vysvětlovat, proč je dobré se tématem zabývat. Postupně jsem se na to zaměřila a už mi to takové potíže nedělá. Spíš mi to činí potěšení, že mám příležitost zase říct něco o tom, co je nového. O nadaci mluvím ráda.

Znamená pro tebe práce v nadaci i něco hlubšího?
První, co mě napadá, co jsem zatím neřekla, je možnost spolupracovat s paní Horákovou, spolumajitelkou Albatros Media, která byla iniciátorkou nadace a jejího zaměření. Stojí v čele správní rady nadace, je ale také velmi blízko nadačním aktivitám a pokud může, navštěvuje místa realizace projektů. Velkým zdrojem inspirace je pro mě především systémový přístup k filantropii, který oba Horákovi zastávají. Také musím zmínit spolupráci s dalšími lidmi ze správní rady. Každý ze členů je hodně zajímavý člověk, odborník ve svém oboru a já beru spolupráci s nimi jako velký přínos.
Důležité je také, že jsem ve firmě, která to myslí vážně. Hned ze začátku mi byla jasné, že nadaci nemáme kvůli PR, ale kvůli tomu, že cítíme, že nerovnosti ve vzdělávání jsou společenský problém, s jehož řešením je potřeba pomoct. Toho si lidsky normálně vážím a je to pro mě velkým motorem a velkou motivací pro spolupráci.

Myslíš, že má nadace i nějaký přesah na okolí?
Jestliže se tak silná značka, jako je Albatros Media, postaví za téma podpory sociálně znevýhodněných dětí a jejich vzdělávání, tak je to něco, co má velký dosah a přesah. To zmiňují i naši partneři. Je opravdu důležité, že se tomuto tématu ve firmě věnujeme.

Je ještě něco, co bys chtěla dodat na závěr?
Ještě se trošku vrátím ke způsobu naší práce. Nechceme být nadace, která jen přiklepne peníze, pak si přečte závěrečnou zprávu a založí ji do složky. Chceme být těm projektům co nejblíž, abychom tomu rozuměli a viděli, jak se téma vyvíjí a jaké jsou skutečné dopady na lidi, kterým mají pomoci. Od začátku se také snažíme, aby projekty měly nějaký přesah, aby někam vedly, něco měnily. Zároveň je to pro mě osobně další motivátor, protože se potkávám s jednotlivci, se studenty, s rodinami, s organizacemi a nejsem od toho odtržená. Vidím, kam se to vyvíjí a jak se to mění k lepšímu. Ta změna se těžko popisuje, ale v tom terénu je vidět.

Teď se ještě oklikou vrátíme k tobě. Co tě baví ve volném čase?
Koníčků mám spoustu. Stejně jako všichni tady, tak ráda čtu. Vybírám si podle aktuálního rozpoložení. Mám ráda vodu a všechny vodní aktivity, po horách ráda chodím nebo běžkuji, v nížinách a rovinách jezdím na inlinech. Kromě čtení je můj největší koníček v posledních letech improvizace. Chodím do školy improvizace, jejíž motto je „nechte se překvapit, nenechte se zaskočit“ a v tom duchu se snažím rozvíjet v různých improvizačních disciplínách. Je to také hodně o sebepoznání. Procházím různými divnými situacemi a pozoruji v nich svoje reakce. A pak to zpracovávám a příště jsou třeba ty reakce jiné.

To zní zajímavě…
Je to zajímavé. Zkouším se naučit něco, co mohu využít pro každodenní život, ale i třeba divadelní improvizaci. Mám za sebou spolutvorbu autorské hry postavené na principech improvizace, kterou jsme pak hráli v divadle. Improvizace je mi zdrojem inspirace, osobního posunu a rozvoje a zároveň mi dělá obrovskou radost.

Foto: Nikola Ramešová, Vlasta Holéciová

Každý rok podpoříme více než 500 studentů středních a vysokých škol na jejich cestě za vzděláním. Máme radost, že úspěchy našich absolventů stipendijních programů mají reálný dopad nejen na jejich profesní a osobní život, ale i na celou společnost. Díky vzdělání se jim podařilo překonat řadu předsudků a můžou si tak plnit své sny. Pojďte se seznámit s úspěšnými absolventkami a absolventy našich stipendijních programů. Připomeneme okamžiky, kdy jsme vstoupili do jejich života, ohlédneme se s nimi za milníky v jejich studiu, a především se pobavíme o tom, co dělají teď. Seznamte se s příběhem Filipa Siváka.

Filip, který pochází z Jirkova, je důkazem toho, jak kombinace talentu a podpory může vést k dosažení výjimečných výsledků. Jeho cesta od studia na ČVUT po práci na filmových snímcích z produkce Hollywoodu je skutečně inspirativní.   

 

Studijní začátky a první podpora 

Filip zahájil své studium na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v roce 2015, kde se specializoval na Počítačové vidění a digitální obraz. Během bakalářského studia byl podpořen Romským vzdělávacím fondem (REF), který spravovala organizace Romea. Následně jsem Filipa podpořili v jeho studiu ještě když Stipendijní program pro romské vysokoškolské studentky a studenty spravovala Nadace OSF. “V rámci stipendia jsem získal balík individuálních lekcí a prohloubil své znalosti angličtiny. Velmi jsem ocenil to, že se mi někdo věnoval individuálně, což jsem naposledy zažil na základní škole, “ vysvětluje Filip. 

První kroky v praxi a dobrovolnická činnost 

Během svého studia Filip využil stipendijní podporu k práci pro organizaci ROMEA, kde vytvořil aplikaci pro přijímání stipendijních žádostí, kterou spravuje dodnes. Díky výjimečným znalostem v oblasti informačních technologií se Filipovi v průběhu studia podařilo najít zaměstnání a dokončit magisterské studium bez další finanční podpory.  

Fulbrightovo stipendium  

V roce 2014 Filip úspěšně získal Fulbrightovo stipendium na studium Letní školy sociálního podnikání na Univerzitě v Indianě v USA. Toto prestižní stipendium mu otevřelo nové obzory a poskytlo cenné zkušenosti.  

Současné úspěchy a profesní kariéra 

Dnes Filip žije v Praze a profesně se zaměřuje na programování pro filmovou produkci. Vede tým programátorů a programátorek, kteří se specializují na využití umělé inteligence ve filmové výrobě pro Hollywood. Podílel se na snímcích jako Army of Thieves nebo Gran Turismo. 

Filip je také součástí týmu nakladatelství KHER, kde pomáhá s automatizací a technickou podporou. Jeho dřívější zkušenosti zahrnují práci v telekomunikační společnosti, kde pomáhal využívat umělou inteligenci k prevenci útoků na telefonní ústředny a telefonování na čísla s vysokou tarifikací. 

Podpora a vracení komunitě 

Absolvovat ČVUT se Filipovi podařilo i díky stipendijní podpoře. Nyní sám podporuje stipendijní program pro romské studenty ze sociálně znevýhodněného prostředí. Nedávno navštívil naši nadaci a pro nové stipendistky a stipendisty připravil workshop na téma využití AI ve studiu, práci a osobním životě. 

Filipův příběh je důkazem toho, jak důležitá je podpora a jak může pozitivní vliv různých organizací změnit životy jednotlivců. Jeho úspěchy nejen v oblasti technologií a filmu, ale i v podpoře dalších studentů, jsou inspirující a motivující. 

„Na stipendiu jsem si nejvíce cenil smysluplné spolupráce se správci stipendia z organizace Romea, kteří mi umožnili být součástí komunity, ale také něco komunitě vracet. Mimo to jsem byl samozřejmě rád za finanční podporu, bez které bych ve finančně náročném studiu v Praze nemohl pokračovat,“ vzpomíná Filip na studentské období.