Příběhy
„Máma byla samoživitelka, ale s bráchou jsme oba šli na vysokou školu – nikdy mě nenapadlo, že bych nešel.“ Tak popisuje svou cestu na vysokou školu Norbert, dnes elektroinženýr ve firmě Huawei a doktorand na Fyzikálním ústavu Akademie věd. Studium elektrotechniky na ČVUT pro něj nebylo samozřejmostí. Pomáhaly mu brigády, ubytovací stipendium i soukromé stipendijní programy, důležitá pro něj byla i podpora rodiny a přátel.
Jednou z příležitostí, která Norbertovi otevřela další cestu, byla stáž na kanadském velvyslanectví. Díky spolupráci velvyslanectví a Nadace Albatros se dostal do naší stipendijní skupiny vysokoškolských studentů. Tam také dostal různé formy podpory, bez kterých by pro něj bylo studium výrazně náročnější.
Podobnou zkušenost má Kateřina, která studuje dva obory na ČVUT a zároveň učí na střední škole. „Pracuju víc než dvacet hodin týdně a studuju dvě vysoké školy najednou. Pocházím z Chomutova, máma je samoživitelka a život v Praze je hodně náročný,“ říká. Té při studiu pomohlo být součástí skupiny mladých lidí ve stipendijním programu organizace Romea.
Příběhy Norberta a Kateřiny ukazují problém, který se netýká jen jednotlivců. Pro mladé lidi ze sociálně znevýhodněného prostředí může být cesta na vysokou školu výrazně složitější – nejen kvůli penězům, ale také kvůli menší zkušenosti rodiny s vysokoškolským prostředím, slabší orientaci v dostupné podpoře nebo nutnosti během studia ve větší míře pracovat.
Pro Nadaci Albatros je přirozeným pokračováním dlouhodobé podpory mladých lidí ze sociálně znevýhodněného prostředí využívat zkušenosti z přímé práce se studujícími také ke změnám v nastavení systému.
Využili jsme proto příležitosti sdílet, s jakými bariérami se studující potýkají a zkušenosti s tím, co jim pomáhá, na zářijové konferenci Asociace vysokoškolských poradců na společném workshopu s PAQ Research a studentským poradenským centrem VŠCHT Praha: Podpora studujících v socioekonomicky náročné situaci: data, zkušenosti a systémová řešení.
Nerovnosti začínají dávno před vysokou školou
Podle nejnovějších dat PISA 2025 má Česko 7. nejvyšší závislost výsledků žáků na socioekonomickém zázemí z 86 zapojených zemí a ekonomik. Mezi nejvíce a nejméně zvýhodněnou čtvrtinou žáků je rozdíl 96 bodů, tedy řádově několik školních let učení.
Nerovnosti tedy nevznikají až ve chvíli, kdy se mladý člověk hlásí na vysokou školu. Postupně se kumulují během celé vzdělávací dráhy – ovlivňují školní výsledky, volbu střední školy, vzdělávací aspirace i pravděpodobnost, že se mladý člověk na vysokou školu vůbec přihlásí.
Rodinné zázemí se výrazně promítá i do dosaženého vzdělání: pokud má alespoň jeden rodič vysokoškolské vzdělání, vysokoškolského titulu dosáhne přibližně 70 % mladých lidí, u dětí rodičů se středoškolským vzděláním je to kolem 30 % a u těch, jejichž rodiče nemají ani střední školu, přibližně 5 % oproti 19 % v průměru OECD.
Data i zkušenosti studentů zároveň ukazují, že nejde o jednu překážku. U části studujících se kombinuje slabší finanční zázemí, nutnost pracovat při studiu, menší zkušenost rodiny s vysokoškolským prostředím, horší orientace v dostupné pomoci a někdy také pocit, že do akademického prostředí nepatří.
Vysoká škola je bez školného. Život kolem ní ale něco stojí
Studium na veřejné vysoké škole je v Česku formálně bezplatné. Bydlení, jídlo, doprava nebo studijní pomůcky ale představují podle dostupných odhadů náklady zhruba 9 až 14 tisíc korun měsíčně. Pro studující, kteří nemohou počítat s dostatečnou podporou rodiny, tak může být finanční situace zásadní překážkou.
Data PAQ Research ukazují, že prvogenerační studující mají také nižší finanční stabilitu: bez finančních starostí studuje jen 29 % z nich oproti 37 % studujících, jejichž rodiče mají vysokoškolské vzdělání. U ekonomicky hůře zajištěných studujících z rodin bez vysokoškolského vzdělání musí pracovat přibližně polovina z nich a 70 % uvádí finanční problémy.
Současný systém státní podpory navíc zachytí jen zlomek potřebných. Na sociální stipendium dnes dosáhnou studující z rodin s příjmem do 1,5násobku životního minima. Podle dat ho v současnosti pobírá přibližně 500 z celkem 300 tisíc studujících v Česku. Výše stipendia je od září 2026 stanovena na 5 600 Kč měsíčně. Od září 2027 se má hranice příjmu zvýšit na dvojnásobek životního minima, což okruh příjemců rozšíří, nikoliv však dostatečně. Více o navýšení sociálního stipendia najdete zde.
Tři pohledy na jeden problém
Právě propojení dat, zkušeností a konkrétních řešení bylo přidanou hodnotou našeho vystoupení na konferenci Asociace vysokoškolských poradců.
Za VŠCHT Praha vystoupila Valentina Ringelová, která představila zkušenosti Poradenského centra VŠCHT s tím, jak se téma socioekonomického znevýhodnění postupně dostává do pozornosti univerzity. Centrum při konzultacích se studujícími opakovaně naráželo na finanční a další obtíže spojené se studiem – například na potřebu finanční podpory, slev či zapůjčení vybavení nebo na to, že studující často nevědí, jaké možnosti pomoci mají k dispozici. Následný průzkum ukázal, že sociální stipendium na škole oficiálně pobírá méně než deset studujících, přestože zkušenosti Poradenského centra ukazovaly na širší potřebu podpory. Studující navíc v průměru pracují sedm hodin týdně a při práci v rozsahu deset a více hodin týdně pro ně bývá samotné studium velmi náročné a mát to vliv na počet kreditů či na předčasné ukončení studia.
VŠCHT proto od září 2026 zavádí pilotní Program podpory studujících v socioekonomicky tíživé situaci. Nabízí finanční podporu, slevy a zápůjčky pomůcek studujícím, kteří svou situaci mohou doložit, a informační a sociální podporu všem, kteří ji potřebují. Program je zatím nastaven jako tříletý pilot s průběžným vyhodnocováním.
Za PAQ Research vystoupil Martin Spurný. Ukázal, jak mohou data pomoci univerzitám lépe rozpoznat, kde a proč se studijní dráha některých studentů a studentek začíná komplikovat. Důležitá nejsou jen data o příjmech, ale také informace o vzdělání a zaměstnání rodičů, rodinné situaci, bydlišti, podpoře ze strany rodiny, rozsahu práce při studiu nebo znalosti dostupných poradenských služeb.
Za Nadaci Albatros téma představila Jindra Marešová a sdílela naši desetiletou zkušenost s podporou dětí a mladých lidí se sociálním znevýhodněním. Za tu dobu jsme podpořili více než 1 000 absolventů středních a vysokých škol. Přibližně 80 % z nich dosáhlo o dva stupně vyššího vzdělání, než mají jejich rodiče. Aktuálně podporujeme kolem 650 studujících ročně, z toho přibližně 50 na vysokých školách.
Z této zkušenosti víme, že samotná finanční pomoc často nestačí. Významnou roli hraje dlouhodobá vztahová podpora, mentoring, komunita a individuální navigace v situacích, se kterými student nemá zkušenost nebo pro ně nemá oporu v rodině. Právě tuto zkušenost chceme nyní více propojit s daty a s možnostmi samotných univerzit.
Co mohou dělat univerzity?
Z konference pro nás vyplynulo především to, že podpora nemusí mít na každé univerzitě stejnou podobu. Důležité je ale umět studující, kteří se dostávají do náročné situace, včas zachytit, nabídnout jim srozumitelné informace a propojit je s dostupnou pomocí.
Vedle finanční podpory může jít o sociálně-právní poradenství, konkrétní kontaktní osobu, mentoring, komunitu nebo podporu při přechodu do praxe. Zásadní je také aktivní informování a práce se stigmatem.
Právě zde vidíme prostor pro další spolupráci. Nadace Albatros chce v příštích letech podpořit vybrané univerzity při vytváření systematičtější podpory pro studující ze sociálně znevýhodněného prostředí. Do spolupráce přinášíme dlouhodobou zkušenost s přímou podporou studentů a studentek, znalost jejich potřeb a možnost zapojit do tvorby řešení současné stipendisty i absolventy.
Společně s PAQ Research chceme univerzitám pomoci lépe pracovat s daty, identifikovat bariéry a ověřovat, jaké formy podpory skutečně fungují. Cílem není vytvořit jeden univerzální model, ale ověřit různá řešení v praxi a postupně formulovat doporučení využitelná i pro další vysoké školy a veřejné instituce.
Zkušenosti jednotlivých studentů, data i první kroky univerzit ukazují, že změna je možná. Důležité je začít systematicky zjišťovat, kteří studující narážejí na bariéry, které nejsou na první pohled vidět, a vytvářet podporu, která jim umožní ve studiu pokračovat.
Naším cílem je, aby o tom, kdo na vysokou školu nastoupí a kdo ji dokončí, co nejméně rozhodovaly peníze a rodinné zázemí – a co nejvíce schopnosti, motivace a potenciál samotných studentů.
