Příběhy
Juraj, stipendista Nadace Albatros, úspěšně dokončil studium Bezpečnostního managementu se zaměřením na kriminalistiku a kriminologii na vysoké škole AMBIS. Jeho cesta ukazuje, kam může vést odhodlání, chuť na sobě pracovat a podpora těch, kteří v nás věří.
Myšlenka, čemu se chce věnovat, se v Jurajovi rodila už v dětství. Brzy si všiml, že okolí často posuzuje Romy podle předsudků dřív, než dostanou šanci ukázat, jací skutečně jsou. Viděl, jak tyto předsudky lidem ztěžují cestu k důstojné práci, bydlení i lepší budoucnosti. A nechtěl se s tím smířit.
„Už jako dítě jsem cítil, že pokud chci něco změnit, nestačí pouze nesouhlasit s tím, co kolem sebe vidím. Musím na sobě pracovat, vzdělávat se a získat znalosti i zkušenosti, díky kterým budu jednou schopen svůj názor proměnit ve skutečné činy,” vysvětluje Juraj.
Proto si vybral studium bezpečnostního managementu se zaměřením na kriminalistiku a kriminologii. Zajímalo ho, jak funguje společnost, jak se udržuje bezpečnost a jakou roli v tom hraje právo, instituce a lidé, kteří v nich pracují. Po bakalářském studiu se rozhodl své znalosti dál prohlubovat a nastoupil do navazujícího magisterského programu.
„Moje studijní cesta pro mě vždy znamenala něco víc než jen získání vysokoškolského titulu,“ říká. Nešlo mu jen o to dokázat, že jako Rom může vystudovat vysokou školu. Jako kluk si slíbil, že se pokusí svět kolem sebe změnit, aby děti z prostředí, odkud pochází, nemusely své sny přizpůsobovat očekáváním ostatních. „Chtěl jsem a stále chci přispět k tomu, aby podobnou příležitost mělo co nejvíce dalších lidí.“
Odvaha jít vlastní cestou
Během studia na střední i vysoké škole se Juraj často ocital v prostředí, kde byl jediným nebo jedním z mála romských studentů. Vnímal tak, že jeho zkušenost může být odlišná od zkušeností většiny spolužáků. Nenechal se tím ale odradit. Naopak ho to utvrdilo v tom, že chce své možnosti naplno využít.
„Pro mě se vzdělání postupně stalo nejen osobním cílem, ale také způsobem, jak ukázat sobě i svému okolí, že má smysl mít ambice, pracovat na sobě a nevzdávat se svých plánů.“
Za jeho odhodláním stála od počátku také rodina. Rodiče ho podporovali v rozhodnutí pokračovat ve studiu a usilovat o co nejlepší vzdělání. Právě jejich důvěra mu dodávala jistotu i v náročnějších obdobích.
„Vědomí, že za mnou stojí lidé, kteří mi věří, bylo v mnoha okamžicích velmi důležité a dávalo mi další motivaci pokračovat,“ popisuje Juraj.
Stipendium, které pomáhá soustředit se na studium
Studovat na soukromé vysoké škole znamená také počítat s nemalými finančními náklady. Pro Juraje proto představovalo stipendium Nadace Albatros důležitou pomoc, díky níž mohl pokračovat v bakalářském i navazujícím magisterském studiu.
„Díky této podpoře jsem se mohl mnohem více soustředit na školu, na přípravu ke zkouškám, psaní závěrečných prací a na samotné dokončení studia. Bez této pomoci by pro mě byla celá cesta podstatně složitější.“
Stipendijní program mu však přinesl i něco, co se nedá vyčíslit penězi. Během společných setkání poznával další mladé lidi, kteří měli podobné zkušenosti a chuť něco dokázat. Právě možnost sdílet s nimi radosti i starosti spojené se studiem pro něj postupně získala velký význam.
Když se úspěch jednoho stává inspirací pro ostatní
Pro Juraje bylo důležité setkávat se s dalšími romskými studenty a studentkami, kteří stejně jako on usilovali o vysokoškolské vzdělání. Po letech, kdy se ve školním prostředí často ocital v menšině, najednou patřil do skupiny lidí, kteří si navzájem rozuměli a mohli se inspirovat svými zkušenostmi.
“Velký význam pro mě měla společná setkání, možnost poznávat zajímavé a inspirativní lidi a především setkávat se s dalšími stipendisty. Po letech, kdy jsem byl ve škole často jediným nebo jedním z mála Romů, pro mě bylo velmi příjemné být součástí prostředí, kde jsem potkával další mladé Romy a Romky, kteří také studovali, pracovali na sobě, měli své ambice a chtěli něčeho dosáhnout,” vysvětluje Juraj.
Mezi stipendisty postupně vznikala komunita, ve které se úspěchy sdílely a náročné chvíle překonávaly snáz díky vzájemnému porozumění. Juraj si uvědomoval, že příběhy ostatních mohou být stejně motivující jako jeho vlastní zkušenosti. A že i on sám může svým příkladem povzbudit někoho, kdo teprve přemýšlí o dalším studiu.
„Stipendijní program se tak postupně stal také jedním ze zdrojů mé vlastní motivace. Samozřejmě jsem chtěl dokončit školu především kvůli sobě, své budoucnosti a své rodině. Zároveň jsem ale cítil určitou odpovědnost vůči lidem, kteří mi věřili a podporovali mě. Nechtěl jsem zklamat svou rodinu, lidi ze stipendijního programu ani ostatní stipendisty. Naopak jsem chtěl jednou patřit mezi ty, jejichž příběh může ukázat dalším studentům, že má smysl pokračovat.“
Magisterský titul jako začátek další kapitoly
Za Jurajem jsou roky studia, během nichž získal bakalářský i magisterský titul. Sám si uvědomuje, že za jeho úspěchem stojí nejen vlastní úsilí, ale také lidé, kteří ho na této cestě podporovali.
„Vím, že výsledný titul je především výsledkem mé vlastní práce a několika let úsilí, ale zároveň si velmi dobře uvědomuji, že žádný člověk nedosahuje svých cílů úplně sám.“
Nyní Juraj stojí před další výzvou. Po dokončení studia se chce uplatnit v praxi a hledat práci v oblasti bezpečnosti a ochrany, které se během studia věnoval. Jeho velkým přáním je, aby děti, které vyrůstají v podobném prostředí jako on, nemusely bojovat s představou, že kvůli svému původu nemohou něčeho dosáhnout.
„Pokud jednou dokážu byť jen několika z nich ukázat, že jejich budoucnost nemusí být předem napsaná a že mají právo usilovat o plnohodnotný život, budu vědět, že moje vlastní cesta měla smysl,“ zakončuje Juraj.
