Juraj, stipendista Nadace Albatros, úspěšně dokončil studium Bezpečnostního managementu se zaměřením na kriminalistiku a kriminologii na vysoké škole AMBIS. Jeho cesta ukazuje, kam může vést odhodlání, chuť na sobě pracovat a podpora těch, kteří v nás věří.

Myšlenka, čemu se chce věnovat, se v Jurajovi rodila už v dětství. Brzy si všiml, že okolí často posuzuje Romy podle předsudků dřív, než dostanou šanci ukázat, jací skutečně jsou. Viděl, jak tyto předsudky lidem ztěžují cestu k důstojné práci, bydlení i lepší budoucnosti. A nechtěl se s tím smířit.

„Už jako dítě jsem cítil, že pokud chci něco změnit, nestačí pouze nesouhlasit s tím, co kolem sebe vidím. Musím na sobě pracovat, vzdělávat se a získat znalosti i zkušenosti, díky kterým budu jednou schopen svůj názor proměnit ve skutečné činy,” vysvětluje Juraj.

Proto si vybral studium bezpečnostního managementu se zaměřením na kriminalistiku a kriminologii. Zajímalo ho, jak funguje společnost, jak se udržuje bezpečnost a jakou roli v tom hraje právo, instituce a lidé, kteří v nich pracují. Po bakalářském studiu se rozhodl své znalosti dál prohlubovat a nastoupil do navazujícího magisterského programu.

„Moje studijní cesta pro mě vždy znamenala něco víc než jen získání vysokoškolského titulu,“ říká. Nešlo mu jen o to dokázat, že jako Rom může vystudovat vysokou školu. Jako kluk si slíbil, že se pokusí svět kolem sebe změnit, aby děti z prostředí, odkud pochází, nemusely své sny přizpůsobovat očekáváním ostatních. „Chtěl jsem a stále chci přispět k tomu, aby podobnou příležitost mělo co nejvíce dalších lidí.“

Odvaha jít vlastní cestou

Během studia na střední i vysoké škole se Juraj často ocital v prostředí, kde byl jediným nebo jedním z mála romských studentů. Vnímal tak, že jeho zkušenost může být odlišná od zkušeností většiny spolužáků. Nenechal se tím ale odradit. Naopak ho to utvrdilo v tom, že chce své možnosti naplno využít.

„Pro mě se vzdělání postupně stalo nejen osobním cílem, ale také způsobem, jak ukázat sobě i svému okolí, že má smysl mít ambice, pracovat na sobě a nevzdávat se svých plánů.“

Za jeho odhodláním stála od počátku také rodina. Rodiče ho podporovali v rozhodnutí pokračovat ve studiu a usilovat o co nejlepší vzdělání. Právě jejich důvěra mu dodávala jistotu i v náročnějších obdobích.

„Vědomí, že za mnou stojí lidé, kteří mi věří, bylo v mnoha okamžicích velmi důležité a dávalo mi další motivaci pokračovat,“ popisuje Juraj.

Stipendium, které pomáhá soustředit se na studium

Studovat na soukromé vysoké škole znamená také počítat s nemalými finančními náklady. Pro Juraje proto představovalo stipendium Nadace Albatros důležitou pomoc, díky níž mohl pokračovat v bakalářském i navazujícím magisterském studiu.

„Díky této podpoře jsem se mohl mnohem více soustředit na školu, na přípravu ke zkouškám, psaní závěrečných prací a na samotné dokončení studia. Bez této pomoci by pro mě byla celá cesta podstatně složitější.“

Stipendijní program mu však přinesl i něco, co se nedá vyčíslit penězi. Během společných setkání poznával další mladé lidi, kteří měli podobné zkušenosti a chuť něco dokázat. Právě možnost sdílet s nimi radosti i starosti spojené se studiem pro něj postupně získala velký význam.

Když se úspěch jednoho stává inspirací pro ostatní

Pro Juraje bylo důležité setkávat se s dalšími romskými studenty a studentkami, kteří stejně jako on usilovali o vysokoškolské vzdělání. Po letech, kdy se ve školním prostředí často ocital v menšině, najednou patřil do skupiny lidí, kteří si navzájem rozuměli a mohli se inspirovat svými zkušenostmi.

“Velký význam pro mě měla společná setkání, možnost poznávat zajímavé a inspirativní lidi a především setkávat se s dalšími stipendisty. Po letech, kdy jsem byl ve škole často jediným nebo jedním z mála Romů, pro mě bylo velmi příjemné být součástí prostředí, kde jsem potkával další mladé Romy a Romky, kteří také studovali, pracovali na sobě, měli své ambice a chtěli něčeho dosáhnout,” vysvětluje Juraj.

Mezi stipendisty postupně vznikala komunita, ve které se úspěchy sdílely a náročné chvíle překonávaly snáz díky vzájemnému porozumění. Juraj si uvědomoval, že příběhy ostatních mohou být stejně motivující jako jeho vlastní zkušenosti. A že i on sám může svým příkladem povzbudit někoho, kdo teprve přemýšlí o dalším studiu.

„Stipendijní program se tak postupně stal také jedním ze zdrojů mé vlastní motivace. Samozřejmě jsem chtěl dokončit školu především kvůli sobě, své budoucnosti a své rodině. Zároveň jsem ale cítil určitou odpovědnost vůči lidem, kteří mi věřili a podporovali mě. Nechtěl jsem zklamat svou rodinu, lidi ze stipendijního programu ani ostatní stipendisty. Naopak jsem chtěl jednou patřit mezi ty, jejichž příběh může ukázat dalším studentům, že má smysl pokračovat.“

Magisterský titul jako začátek další kapitoly

Za Jurajem jsou roky studia, během nichž získal bakalářský i magisterský titul. Sám si uvědomuje, že za jeho úspěchem stojí nejen vlastní úsilí, ale také lidé, kteří ho na této cestě podporovali.

„Vím, že výsledný titul je především výsledkem mé vlastní práce a několika let úsilí, ale zároveň si velmi dobře uvědomuji, že žádný člověk nedosahuje svých cílů úplně sám.“

Nyní Juraj stojí před další výzvou. Po dokončení studia se chce uplatnit v praxi a hledat práci v oblasti bezpečnosti a ochrany, které se během studia věnoval. Jeho velkým přáním je, aby děti, které vyrůstají v podobném prostředí jako on, nemusely bojovat s představou, že kvůli svému původu nemohou něčeho dosáhnout.

„Pokud jednou dokážu byť jen několika z nich ukázat, že jejich budoucnost nemusí být předem napsaná a že mají právo usilovat o plnohodnotný život, budu vědět, že moje vlastní cesta měla smysl,“ zakončuje Juraj.

Jurajovi gratulujeme k magisterskému titulu a přejeme hodně úspěchů v další profesní i osobní etapě.

„Máma byla samoživitelka, ale s bráchou jsme oba šli na vysokou školu – nikdy mě nenapadlo, že bych nešel.“ Tak popisuje svou cestu na vysokou školu Norbert, dnes elektroinženýr ve firmě Huawei a doktorand na Fyzikálním ústavu Akademie věd. Studium elektrotechniky na ČVUT pro něj nebylo samozřejmostí. Pomáhaly mu brigády, ubytovací stipendium i soukromé stipendijní programy, důležitá pro něj byla i podpora rodiny a přátel.  

Jednou z příležitostí, která Norbertovi otevřela další cestu, byla stáž na kanadském velvyslanectví. Díky spolupráci velvyslanectví a Nadace Albatros se dostal do naší stipendijní skupiny vysokoškolských studentů. Tam také dostal různé formy podpory, bez kterých by pro něj bylo studium výrazně náročnější.

Podobnou zkušenost má Kateřina, která studuje dva obory na ČVUT a zároveň učí na střední škole. „Pracuju víc než dvacet hodin týdně a studuju dvě vysoké školy najednou. Pocházím z Chomutova, máma je samoživitelka a život v Praze je hodně náročný,“ říká. Té při studiu pomohlo být součástí skupiny mladých lidí ve stipendijním programu organizace Romea.

Příběhy Norberta a Kateřiny ukazují problém, který se netýká jen jednotlivců. Pro mladé lidi ze sociálně znevýhodněného prostředí může být cesta na vysokou školu výrazně složitější – nejen kvůli penězům, ale také kvůli menší zkušenosti rodiny s vysokoškolským prostředím, slabší orientaci v dostupné podpoře nebo nutnosti během studia ve větší míře pracovat.

Pro Nadaci Albatros je přirozeným pokračováním dlouhodobé podpory mladých lidí ze sociálně znevýhodněného prostředí využívat zkušenosti z přímé práce se studujícími také ke změnám v nastavení systému. 

Využili jsme proto příležitosti sdílet, s jakými bariérami se studující potýkají a zkušenosti s tím, co jim pomáhá, na zářijové konferenci Asociace vysokoškolských poradců na společném workshopu s PAQ Research a studentským poradenským centrem VŠCHT Praha: Podpora studujících v socioekonomicky náročné situaci: data, zkušenosti a systémová řešení.

Nerovnosti začínají dávno před vysokou školou

Podle nejnovějších dat  PISA 2025 má Česko 7. nejvyšší závislost výsledků žáků na socioekonomickém zázemí z 86 zapojených zemí a ekonomik. Mezi nejvíce a nejméně zvýhodněnou čtvrtinou žáků je rozdíl 96 bodů, tedy řádově několik školních let učení. 

Nerovnosti tedy nevznikají až ve chvíli, kdy se mladý člověk hlásí na vysokou školu. Postupně se kumulují během celé vzdělávací dráhy – ovlivňují školní výsledky, volbu střední školy, vzdělávací aspirace i pravděpodobnost, že se mladý člověk na vysokou školu vůbec přihlásí.

Rodinné zázemí se výrazně promítá i do dosaženého vzdělání: pokud má alespoň jeden rodič vysokoškolské vzdělání, vysokoškolského titulu dosáhne přibližně 70 % mladých lidí, u dětí rodičů se středoškolským vzděláním je to kolem 30 % a u těch, jejichž rodiče nemají ani střední školu, přibližně 5 % oproti 19 % v průměru OECD.  

Data i zkušenosti studentů zároveň ukazují, že nejde o jednu překážku. U části studujících se kombinuje slabší finanční zázemí, nutnost pracovat při studiu, menší zkušenost rodiny s vysokoškolským prostředím, horší orientace v dostupné pomoci a někdy také pocit, že do akademického prostředí nepatří.

Vysoká škola je bez školného. Život kolem ní ale něco stojí

Studium na veřejné vysoké škole je v Česku formálně bezplatné. Bydlení, jídlo, doprava nebo studijní pomůcky ale představují podle dostupných odhadů náklady zhruba 9 až 14 tisíc korun měsíčně. Pro studující, kteří nemohou počítat s dostatečnou podporou rodiny, tak může být finanční situace zásadní překážkou.

Data PAQ Research ukazují, že prvogenerační studující mají také nižší finanční stabilitu: bez finančních starostí studuje jen 29 % z nich oproti 37 % studujících, jejichž rodiče mají vysokoškolské vzdělání. U ekonomicky hůře zajištěných studujících z rodin bez vysokoškolského vzdělání musí pracovat přibližně polovina z nich a 70 % uvádí finanční problémy.

Současný systém státní podpory navíc zachytí jen zlomek potřebných. Na sociální stipendium dnes dosáhnou studující z rodin s příjmem do 1,5násobku životního minima. Podle dat ho v současnosti pobírá přibližně 500 z celkem 300 tisíc studujících v Česku. Výše stipendia je od září 2026 stanovena na 5 600 Kč měsíčně. Od září 2027 se má hranice příjmu zvýšit na dvojnásobek životního minima, což okruh příjemců rozšíří, nikoliv však dostatečně. Více o navýšení sociálního stipendia najdete zde.  

Tři pohledy na jeden problém

Právě propojení dat, zkušeností a konkrétních řešení bylo přidanou hodnotou našeho vystoupení na konferenci Asociace vysokoškolských poradců. 

Za VŠCHT Praha vystoupila Valentina Ringelová, která představila zkušenosti Poradenského centra VŠCHT s tím, jak se téma socioekonomického znevýhodnění postupně dostává do pozornosti univerzity. Centrum při konzultacích se studujícími opakovaně naráželo na finanční a další obtíže spojené se studiem – například na potřebu finanční podpory, slev či zapůjčení vybavení nebo na to, že studující často nevědí, jaké možnosti pomoci mají k dispozici. Následný průzkum ukázal, že sociální stipendium na škole oficiálně pobírá méně než deset studujících, přestože zkušenosti Poradenského centra ukazovaly na širší potřebu podpory. Studující navíc v průměru pracují sedm hodin týdně a při práci v rozsahu deset a více hodin týdně pro ně bývá samotné studium velmi náročné a mát to vliv na počet kreditů či na předčasné ukončení studia.  

VŠCHT proto od září 2026 zavádí pilotní Program podpory studujících v socioekonomicky tíživé situaci. Nabízí finanční podporu, slevy a zápůjčky pomůcek studujícím, kteří svou situaci mohou doložit, a informační a sociální podporu všem, kteří ji potřebují. Program je zatím nastaven jako tříletý pilot s průběžným vyhodnocováním. 

Za PAQ Research vystoupil Martin Spurný. Ukázal, jak mohou data pomoci univerzitám lépe rozpoznat, kde a proč se studijní dráha některých studentů a studentek začíná komplikovat. Důležitá nejsou jen data o příjmech, ale také informace o vzdělání a zaměstnání rodičů, rodinné situaci, bydlišti, podpoře ze strany rodiny, rozsahu práce při studiu nebo znalosti dostupných poradenských služeb. 

Za Nadaci Albatros téma představila Jindra Marešová a sdílela naši desetiletou zkušenost s podporou dětí a mladých lidí se sociálním znevýhodněním. Za tu dobu jsme podpořili více než 1 000 absolventů středních a vysokých škol. Přibližně 80 % z nich dosáhlo o dva stupně vyššího vzdělání, než mají jejich rodiče. Aktuálně podporujeme kolem 650 studujících ročně, z toho přibližně 50 na vysokých školách.

Z této zkušenosti víme, že samotná finanční pomoc často nestačí. Významnou roli hraje dlouhodobá vztahová podpora, mentoring, komunita a individuální navigace v situacích, se kterými student nemá zkušenost nebo pro ně nemá oporu v rodině. Právě tuto zkušenost chceme nyní více propojit s daty a s možnostmi samotných univerzit. 

Co mohou dělat univerzity? 

Z konference pro nás vyplynulo především to, že podpora nemusí mít na každé univerzitě stejnou podobu. Důležité je ale umět studující, kteří se dostávají do náročné situace, včas zachytit, nabídnout jim srozumitelné informace a propojit je s dostupnou pomocí. 

Vedle finanční podpory může jít o sociálně-právní poradenství, konkrétní kontaktní osobu, mentoring, komunitu nebo podporu při přechodu do praxe. Zásadní je také aktivní informování a práce se stigmatem. 

Právě zde vidíme prostor pro další spolupráci. Nadace Albatros chce v příštích letech podpořit vybrané univerzity při vytváření systematičtější podpory pro studující ze sociálně znevýhodněného prostředí. Do spolupráce přinášíme dlouhodobou zkušenost s přímou podporou studentů a studentek, znalost jejich potřeb a možnost zapojit do tvorby řešení současné stipendisty i absolventy. 

Společně s PAQ Research chceme univerzitám pomoci lépe pracovat s daty, identifikovat bariéry a ověřovat, jaké formy podpory skutečně fungují. Cílem není vytvořit jeden univerzální model, ale ověřit různá řešení v praxi a postupně formulovat doporučení využitelná i pro další vysoké školy a veřejné instituce. 

Zkušenosti jednotlivých studentů, data i první kroky univerzit ukazují, že změna je možná. Důležité je začít systematicky zjišťovat, kteří studující narážejí na bariéry, které nejsou na první pohled vidět, a vytvářet podporu, která jim umožní ve studiu pokračovat. 

Naším cílem je, aby o tom, kdo na vysokou školu nastoupí a kdo ji dokončí, co nejméně rozhodovaly peníze a rodinné zázemí – a co nejvíce schopnosti, motivace a potenciál samotných studentů.