Mají talent, mají odhodlání. A teď i svou komunitu

Spojuje je odhodlání Do letošního stipendijního programu se zapojili studenti a studentky z celé republiky a z nejrůznějších oborů. Studují psychologii, ekonomii, informatiku, techniku, umění a další obory. Někteří právě začínají na vysoké škole, jiní už mají část studia za sebou. A většina z nich už při škole také pracuje. Každý z nich má jiný příběh i představu o budoucnosti. Spojuje je motivace, nadání a chuť studovat. Ne všichni přitom mají stejné podmínky. Někteří se musí vyrovnávat s finančními omezeními, jiným chybí kontakty a podpora, na které se mohou spolehnout, další se setkávají s předsudky okolí. Právě v překonávání bariér, které jim znesnadňují studium i další profesní rozvoj, je chceme podpořit. 

 

“V Nadaci Albatros  dlouhodobě vidíme, že samotný talent a motivace nestačí, pokud studentům chybí finanční zázemí, kontakty, zkušenost rodiny s vysokoškolským prostředím nebo někdo, kdo je provede náročnými situacemi. Proto stipendijní program stavíme na kombinaci finanční podpory, individuálního doprovázení a komunity,” vysvětluje ředitelka Nadace Jindra Marešová. 

 

Dlouholetá zkušenost s podporou romských vysokoškoláků nám ukázala, že podobné bariéry řeší i další studenti ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí. Proto letos program poprvé otevíráme i jim, zároveň ale dál cíleně podporujeme romské studenty a studentky. Novou generaci stipendistů tak tvoří lidé s různými zkušenostmi, zájmy i životními příběhy.

 

Právě v této rozmanitosti vidíme její sílu. Mohou se navzájem inspirovat, sdílet zkušenosti a získávat nové pohledy od lidí, kteří řeší podobné situace, každý ale trochu jiným způsobem. Během dvou dnů se proto poznávali nejen podle oboru, který studují. V Královské zahradě v Praze, kde jsme setkání zahájili, si našli čas mluvit také o tom, co je baví, co je žene dopředu a co je naopak někdy brzdí. Společně si vytvořili vlastní „rostlinu“ – její kořeny představovaly lidi, hodnoty a věci, které je drží v těžších obdobích, květ pak cíle, ke kterým směřují. 

 

První den jsme zakončili koncertem spolku Giľora, který zaznamenává romské písně a pořádá koncerty romských zpěváků a hudebníků. Po dni plném seznamování a workshopů tak přišel prostor být spolu trochu jinak – neformálně a u hudby. Pro romské stipendisty a stipendistky byl koncert zároveň příležitostí setkat se s hudbou a kulturou, která je jim blízká. Pro neromské studenty to bylo setkání první. 

 

 

“Naším cílem není jen pomoci studentům vysokou školu dokončit. Chceme, aby své vzdělání dokázali proměnit v profesní uplatnění odpovídající jejich schopnostem a potenciálu. Proto je součástí programu i kariérní orientace, pracovní zkušenosti, kontakty a příležitosti, ke kterým by se jinak nemuseli snadno dostat,” popisuje Jindra Marešová.

 

Druhý den setkání proto patřil kariérnímu poradenství. Personalistky ze společnosti Wienerberger studentům a studentkám radily, jak se připravit na pracovní pohovor, jak dobře představit své zkušenosti a jak pracovat se životopisem a motivačním dopisem. Nezůstalo přitom jen u obecných rad – studenti si přinesli vlastní CV a dostali na ně konkrétní zpětnou vazbu. 

 

Při přípravě na pracovní pohovory se otevřelo také téma předpojatosti a stereotypů. Romští studenti a studentky ve skupině mluvili o situacích, kdy je někdy lidé kvůli jejich původu předem odsoudili nebo se k nim zachovali způsobem, který byl zraňující. Mluvilo se ale také o zkušenostech cizinců a dalších situacích, kdy člověka okolí posuzuje dříve, než dostane možnost ukázat, co umí a jaký skutečně je. 

 

Jedna ze studentek například popsala zkušenost z pracovního pohovoru, kde jí bylo kvůli romskému původu přímo naznačeno, že ji zaměstnavatel nepřijme. S podobnými situacemi se někteří setkávají i na půdě vysoké školy – nejen ze strany ostatních studujících, ale někdy také ze strany vyučujících. Může jít o situace, kdy je student před ostatními explicitně označen jako Rom nebo kdy jeho původ začne hrát roli v tom, jak ho okolí vnímá a hodnotí. „Já nemám rád Romy, ale ty jsi v pohodě.“ Obdobnou větu podle svých slov slýchá od lidí ve svém okolí více studentů. Pochvala, která z člověka udělá „výjimku“, nebo podobná věta mohou znít nevinně, ve skutečnosti ale jen potvrzují zakořeněné stereotypy. Ve škole by přitom měly rozhodovat především schopnosti a výsledky, ne původ. Bohužel s takovým hodnocením se kvůli své identitě nesetkávají jen romští studenti. Na setkání sdílel svou zkušenosti i jeden ze stipendistů z Ukrajiny. 

 

Právě proto byl součástí setkání také workshop psychologa Robina Baloga, absolventa psychologie na UNYP, zaměřený na takzvané self-advocacy – schopnost pojmenovat vlastní potřeby, nastavit hranice a umět se za sebe postavit.

 

Studenti a studentky si na konkrétních situacích zkoušeli, jak reagovat na nepříjemnou poznámku, mikroagresi nebo náročné jednání ve škole či při pracovním pohovoru. Důležité nebylo najít jednu „správnou“ odpověď. Šlo o to získat větší jistotu, že mají právo ozvat se, když s nimi někdo jedná nespravedlivě, a že jejich původ ani zkušenosti s odmítáním nemusí určovat, kým jsou. Otevřenost, se kterou o svých zkušenostech mluvili už při prvním společném setkání, pro nás byla důležitým signálem. Ukázala, že se podařilo vytvořit prostředí, ve kterém mohou lidé mluvit o náročných situacích otevřeně a bez obav. A právě takové zázemí chceme dál rozvíjet.

 

První společné setkání je jen začátek. Chceme, aby z letošní skupiny vzešlo skutečné společenství nadaných a motivovaných mladých lidí, kteří mohou potkat někoho, kdo řešil podobnou situaci, ale zároveň inspiruje úplně jiným příběhem. Kde mohou získat kontakt, radu nebo podporu – a zároveň vědět, že na svou cestu nemusí být sami. 

 

Stipendium pro nás totiž není jen finanční příspěvek. Chceme studentům nabídnout kombinaci podpory, která reaguje na různé bariéry jejich studia – finance, mentoring, profesní příležitosti i komunitu. Aby měli nejen možnost na vysoké škole zůstat, ale také využít svůj talent a vzdělání naplno.