Marie z Břeclavi je čerstvou absolventkou oboru Právo na Masarykově univerzitě v Brně. Provázeli jsme ji dlouhou cestu – celkem devět let, od střední školy až po vysokoškolský diplom, ke kterému došla bez jediného zaváhání.

Devět let společné cesty

Mariin příběh známe dlouho. Nejdřív jsme ji čtyři roky podporovali na Gymnáziu Břeclav, a to prostřednictvím stipendijního programu ROMEA a IQ Roma servis, a poté po celou dobu jejího vysokoškolského studia.

A byla to cesta, na kterou může být Marie právem hrdá. Právnická fakulta patří k nejnáročnějším studiím vůbec – opakované zkoušky a odkládané státnice jsou spíš pravidlem než výjimkou. Marie prošla všemi ročníky napoprvé, bez jediného opakování. To se povede málokomu. „Od malička mi doma říkali, že až budu velká, bude ze mě právnička. A dneska už jsem velká!” směje se Marie.

Nejtěžší nebylo studium samotné

Ta největší výzva ale byla úplně jinde. „Samotné studium pro mě vlastně nebylo to nejtěžší. Daleko náročnější bylo skloubit brigády se studiem, abych se v Brně uživila, a zorientovat se v tom, jak vysoká škola vůbec funguje. Taťka je vyučený a mamka má základní vzdělání, takže slova jako kredity, semestry nebo zkouškové u nás doma nikdy nepadla.”

Jako první z rodiny na vysoké škole si musela na spoustu věcí přijít sama – a doma ne vždy našla pochopení pro tlak, který zažívala. „To, že rodiče mému světu úplně nerozuměli, pro mě bylo často frustrující. Bývala jsem na ně občas nepříjemná, protože slyšet věty typu: “Vždyť ty to přece zvládneš, vždycky jsi to zvládla” od někoho, kdo ten tlak nikdy nezažil, mě někdy prostě štvalo.”

Síla setkání stipendijní komunity

Právě v těchhle chvílích pro ni byla důležitá setkání stipendistek a stipendistů nadace. „Naštěstí jsme v Nadaci Albatros měli pravidelná setkání, kde jsme mohli všechny tyhle pocity sdílet s ostatními. A vždycky jsme přišli na to, že v tom nejsme sami. Zjistili jsme, že to máme doma všichni dost podobně, a naše obavy a frustrace většinou končily společným smíchem a neskutečnou dávkou motivace.”

Přesně tohle se nám potvrzuje znovu a znovu: stipendium pokryje náklady na studium, ale trvalou změnu přináší společenství. Bezpečný prostor plný pochopení, kde člověk, který je na vysoké škole první z celé rodiny, nemusí nic vysvětlovat. Právě to pomáhá dojít až k cíli. 

Co bude dál?

Diplomem to pro Marii nekončí. „Právo je obor, ve kterém se člověk učí celý život. V budoucnu plánuji složit rigorózní zkoušku a získat titul JUDr., mým hlavním cílem jsou teď ale advokátní zkoušky, které mě čekají – snad – za tři roky.” A jedno poděkování na závěr, které nás moc těší: „Děkuji celému týmu Nadace Albatros za to, že mi usnadnili cestu za mým dětským snem.”